Milada Jakešová

„Miriam, děkuju, děkuju, děkuju. Já vím, že jsem to říkala v pátek mockrát, ale pořád mám pocit, že to bylo málo. Když jsem k Vám šla, neměla jsem ponětí co čekat. Původní dlouhé povídání mělo neuvěřitelný důvod, který sice přišel víc než po hodině, ale přišel. Bylo to nepopsatelné. Pocit, že se poskládalo lego, všechno do sebe dokonale zapadlo a já už VĚDĚLA. Do té doby jsem pořád říkala - Vím co mám dělat, ale jako jak? Už VÍM. Bylo to neuvěřitelně osvobozující. 
Děkuju i za buben. Nic tak silného jsem do této doby nezažila. Jsem pevně rozhodnutá pořídit si buben domů. A těším se, že nás někdy něco ještě svede dohromady a zabubnujeme si spolu. A děkuji i za kranio. K tomu ani nevím co napsat. Snad jen PÁNI!!! 
A nakonec díky za všechno. Síla pátečního zážitku byla mocná, neuvěřitelná a usmívám se ještě dnes. 
Jsem voda, jsem slunce, jsem tady a teď. Díky Vám.“