Příznaky ztráty duše

Často se při léčení setkávám s problémem ztráty duše. Naše duše je tvořena z fragmentů, ve kterých jsou uchovávány naše zkušenosti z tohoto života i životů minulých. Pokud prožijeme silné trauma, může se část naší duše na neurčitou dobu od nás odpojit. Tzv. toto trauma vytěsníme. To má pak za následek naši nespokojenost, disharmonii a další vlivy. 
Pokud na sobě pracujeme je možné ztracené části duše navrátit zpět. Osobně jsem na tomto několikrát pracovala přes šamanské léčení nejen se svými klienty, ale také sama sebou. Po návratu duše jsem cítila posílení sebe sama, větší harmonii v životě a chuť do života. 
Návrat duše je ve své podstatě návrat sama k sobě.

Domorodci tento fenomén znají už tisíce let a chápou jej jako důsledek vnitřního roztříštění způsobeného neznalostí, traumatickými zážitky či intenzivním šokem, který postihl tělo i duši. Ztráta znamená, že se část naší duše, či živoucí esence, „schová“ nebo uzavře, čímž nám brání vyjádřit a prožít skutečný potenciál a celistvost naší bytosti. Často se stává, že veškeré stránky naší psychiky jsou zcela blokovány nebo potlačovány. Mnohým z nás může ztráta duše připadat až nepříjemně povědomá, jedná se však o dočasnou zkušenost a při troše úsilí lze ztracené části našeho já opět začlenit do našich životů.

Co je ztráta duše?

Ztráta duše znamená, že její části cestují do dalších říší, či alternativních realit, a někdy mohou během toho být dokonce posedlé jinými duchy. Z šamanistického pohledu lze říci, že pokud nejsou tyto části získány zpět, nemůžeme dosáhnout opětovné vnitřní celistvosti. Předtím, než vůbec vznikl nějaký obor psychologie, šlo o jediný způsob, jak si primitivní kultury mohly vysvětlit tento běžný fenomén a nalézt způsob jak jej léčit – a mělo to obrovský účinek.

Ztráta duše je spíš pravidlo, než výjimka, která jej potvrzuje. My sami, pokud nejsme dušemi procitnutými, ztrácíme svou duševní energii vždy, když se ztotožňujeme s naším egem; vždy když se snažíme dosáhnout celistvosti skrz závislost, když hledáme stimulaci, dogmatickou víru, podmíněné vztahy nebo workoholismus.

Kromě toho, že se po ztrátě duše necítíme kompletní, pociťujeme slabost, únavu, depresi, úzkost a prázdnotu. Víme, že nám v životě něco chybí, mnoho z nás však nedokáže přijít na to, co to ve skutečnosti je. Toto odloučení od nejdůležitějších částí, které z nás dělají to, co doopravdy jsme, se v psychologii nazývá disociace – a je příčinou mnoha duševních neduh.

Ztráta duše z pohledu psychologie

Jakmile si uvědomíme, že naše duše (či vědomí) je energie, pochopíme, že vše co nám tuto energii odčerpává, má za následek netečnost, nerudnost a depresi. Porušením rovnováhy v psychice dovolujeme jednotlivým částem naší osobnosti (např. temné já, anima, animus atd.) aby se staly nezávislými, a mohli tak uniknout nadvládě vědomé mysli. Podle psychologa Carla Junga se tento proces vztahuje k našemu „psychickému libidu“. Podle něj se naše psychologické osobnosti skládají z různých „komplexů“ (částí našeho sebevědomí), a tím hlavním, který ovládá všechny ostatní je naše „ego“ čili duševní obraz toho, jak vnímáme sami sebe nebo jací si myslíme, že ve skutečnosti jsme. Naše vědomá energie může být oslabena tím, jak se některé tyto „komplexy“ vymaňují z nadvlády ega a stávají se nezávislými, čímž vysávají energii našeho psychického libida a vytvářejí nerovnováhu, která narušuje naši přirozenou celistvost.

K pochopení nám možní pomůže extrémní příklad:

Představte si dítě, které je zneužíváno. Aby se vyrovnalo s tímto otřesným zážitkem, uniká z této situace disociací. Aby se chránilo, vytvoří si v sobě jako obranný mechanismus různá alter ega, nebo zcela odlišné osobnosti. V psychologii je toto nazýváno jako mnohočetná porucha osobnosti (také známa jako disociativní porucha osobnosti). Je tedy jasné, proč tento stav primitivní kultury vnímaly jako ztrátu duše. V podstatě je ale tato disociace přirozenou ochranou naší psychiky před silným traumatem nebo ztrátou. Jednoduše tyto negativní zkušenosti potlačí. Koneckonců musíme chránit svou duši.

Ale ztráta duše či psychologická disociace není omezena pouze na tyto extrémní případy. Lze ji nalézt v různých stádiích u mnoha lidí. Závislosti, poruchy příjmu potravy, poruchy osobnosti, posttraumatické stresové poruchy, deprese, spoluzávislosti, narcisismus, nízké sebevědomí, poruchy přizpůsobení. To vše jsou běžné důsledky ztráty duše v našich povrchních, uspěchaných, materialistických, moderních společnostech, které se zbavují veškeré posvátnosti.

Dívka, která si přeje stát se umělkyní, ale rodiče chtějí, aby se stala doktorkou, ztratí kousek své duše, protože ignoruje důležitou součást svého já. Nebo řekněme, že se tato dívka vydá svou cestou a stane se umělkyní, ale v hloubi duše je stále závislá na souhlasu rodičů. Buď je začne vinit, aby se vyhnula zodpovědnosti za to, že si šla za svým cílem nebo z ní vyroste žena s nízkým sebevědomím proto, že se rodičům nelíbí, co dělá. Možná vám to přijde povědomé.

Naštěstí existuje mnoho způsobů, jak opět nalézt celistvost. Luna a já často pro LonerWolf píšeme o tom, jak opět získat svou duši a jak začít vnímat stránky svého já, které jste možná ignorovali. Je nutné prozkoumat sám sebe, milovat se a nebát se proměny. Pak budete moct tyto vědomosti použít, abyste obnovili svou duši.

Znamení, která naznačují, že ztrácíte duši:

Existuje řada psychických, psychologických a duševních symptomů, které se vztahují ke ztrátě duše. Když se takto části naše duše skrývají či disociují, hrozí nám ztráta duševní energie a vitality. To nám brání žít zdravé, kreativní životy, které by nás vnitřně naplňovaly. Ztráta duše někdy může trvat celý život, což má za následek vznik sebedestruktivní osobnosti, jinými slovy ztracené duše.

Abychom získali zpět tyto ztracené části našeho já a mohli opět dosáhnout rovnováhy, musíme nejdřív rozeznat symptomy, které ztrátu duše doprovází. Zde jsou nejběžnější symptomy:

Nemáte přístup k některým životním vzpomínkám

Zažíváte období silné deprese

Zdá se vám, že části vašeho já chybí nebo jsou poškozené

Život se vám zdá nezajímavý

Sužují vás neustálé pocity strachu a úzkosti

Procházíte dlouhými obdobími, kdy vás trápí nespavost

Cítíte se ztracení či neúplní

Po šokující nebo traumatické životní události se cítíte jako jiný člověk

Nejste schopni překonat určité překážky ve svém životě

V životě pociťujete zklamání

Zdá se vám, že ve vás sídlí více osobností

Snažíte se všemu uniknout pomocí alkoholu, drog, sexu, televize, workoholismu

Máte pocit, že si nezasloužíte být milováni

Zdá se vám, že vaše duše prochází temnotou

Chcete najít účel a smysl života

Zdá se vám, že váš každodenní život postrádá smysl a je monotónní

Nechcete se cítit zranitelní, takže si ostatní udržujete dál od těla

Toužíte po celistvosti a pocitu, že někam patříte

Občas se vám zdá, že se neovládáte

Neustále se cítíte duševně a fyzicky unavení, ačkoliv nejste nemocní

Toužíte po pravosti a úplném přijetí sebe sama

Abyste byli zdraví, cítili se kompletní a žili harmonický život, je nutné získat zpět tyto důležité ztracené části vašeho já. Proto se musíte naučit žít v rovnováze a milovat se. Jedině tak navrátíte důležitou vitalitu své duši. Naučit se pomalu opětovně začlenit ztracené části do své duše znamená nalézt rovnováhu mezi myslí, srdcem a tělem.

 

Zdroj: www.lonerwolf.com - Mateo Sol

Autor: MIRIAM ARIANNA - terapeutka a lektorka 

Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky http://miriam-arianna.webnode.cz/ a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.